Exkomunikační bula DECET ROMANUM PONTIFICEM pápeže Lva X. voči o.Martinovi Lutherovi
06.07.2016 23:05
Preambule
Mocí od Boha mu svěřenou přísluší římskému papeži z Božího ustanovení a
jmenování vyhlašovat duchovní a časné tresty podle toho, jak si to plně zaslouží
každý jednotlivý případ. Účelem je potlačení ničemných záměrů zbloudilých lidi,
kteří jsou tak uchváceni svým scestným podnětem k hanebným cílům, že
zapomínají na bázeň před Pánem a zcela pohrdají kanonickými dekrety a
apoštolskými ustanoveními a odvažují se formulovat nová a zfalšovaná dogmata a
zavádějí zlo rozkolu do svaté Boží Církve - nebo podporovat a lnout k takovým
rozkolníkům, kteří si dělají obchod z toho, že trhají šat našeho Vykupitele a jednotu
pravé víry. Přísluší proto papeži, aby v obavách o Petrovu loď, jakoby plula bez
kormidelníka nebo veslaře, proti takovým lidem a jejich následovníkům a proti
jejich rozmnožování použil přísné tresty a dalšími vhodnými opatřeními zajistil,
aby tito velmi mocní lidé oddaní podle své povahy zlým záměrům spolu se svými
přívrženci nemohli klamat množství prostých lidí svou lží a svými zlovolnými
praktikami, svádět je aby s nimi sdíleli jejich blud a jejich vlastní zkázu tím, že je
otravují něčím, co se rovná zhoubné nemoci. Papeži také přísluší, aby po odsouzení
rozkolníků a pro zamezení ještě větší zhouby a zmatku veřejně a otevřeně poukázal
před všemi křesťany, jak se mají obávat postihu a trestu ti, kteří se takto proviňují,
aby skrze veřejné vyhlášení se mohli obrátit s lítostí a výčitkami ke své pravé
podstatě, bezpodmínečně se zřekli zakázaných projevů, obnovili své společenství a
poslušnost, jak bylo řečeno v předchozí bule, a tak mohli uniknout Božím trestům
ve všech stupních svého příslušného odsouzení.
I.
(Shrnutí předchozí buly Exsurge Domine)
II.
Byli jsme informováni, že poté, co naše předchozí bula byl veřejně vyvěšena, a od
doby, kdy uplynula časová lhůta pro předepsanou odpověď – a touto bulou
slavnostně oznamujeme všem křesťanům, že tyto lhůty (60 dní) uplynuly – mnozí z
těch, kteří propadli bludům Martina Luthera, přijali naši bulu s jejím varováním a
příkazy; Duch dobré rady je přivedl k zamyšlení nad sebou, vyznali své bludy a
odvolali herezi jako před Naší instancí, vrátili se k pravé katolické víře, obdrželi
požehnání a rozhřešení od těch, kteří byli oprávněni je udělit, a na různých místech
v Německu byly veřejně spáleny knihy řečeného Martina, jak jsme to nařídili.
Nicméně samotný Martin, a působí nám velkou bolest a znepokojení, že to musíme
říct, on, otrok zkažené mysli, s pohrdáním odmítl odvolat své bludy a zříci se jich v
předepsané lhůtě a poslat Nám alespoň jedno slovo odvolání, jak jsme otcovsky
žádali, anebo přijít sám k Nám, ba jako kámen, o který se klopýtá, nebál se psát a
hlásat ještě horší věci než dříve proti Nám a tomuto Svatému stolci a katolické víře
a druhé naváděl, aby udělali totéž.
Nyní je slavnostně prohlášen za heretika a rovněž tak ostatní, ať už jakéhokoliv
stavu a postavení, kteří pranic nedbali na svou vlastní spásu, ale před zraky všech
lidí se stali následovníky zhoubné a heretické Martinovy sekty, všichni ti, kteří mu
otevřeně a veřejně poskytovali pomoc, podporu, rady a přízeň a dodávali mu
odvahu k jeho neposlušnosti a zatvrzelosti a zabraňovali zveřejnění naší uvedené
buly: tito lidé propadli trestům stanoveným v dané bule a je třeba s nimi naložit
jako s heretiky vyloučenými ze společenství věřících křesťanů, jak praví Apoštol.
(Tit 3, 10-11)
III.
Je naším úmyslem, aby tito lidé byli legitimně klasifikováni stejnou měrou jako
Martin a ostatní neblazí heretici a exkomunikováni, a to právě proto, že se přiřadili
se stejnou tvrdohlavostí k hříchu řečeného Martina, sdíleli s ním jeho tresty a jeho
jméno, nosili s ním všude s sebou označení „luteráni“ a tresty, které ho postihly.
Naše předchozí pokyny byly zcela jasné a náležitě zveřejněné, a kdo se přidržuje
přesně našich předchozích dekretů a prohlášení, má k dispozici dostatečná
upozornění, důkazy a výroky.
Naše následující dekrety jsou obráceny proti Martinovi a dalším, kteří ho následují
v tvrdošíjnosti v jeho zhoubném a zlořečeném cíli, stejně jako proti těm, kteří ho
brání a hájí ozbrojenou tělesnou stráží, a těm, kteří se nebojí podporovat ho
vlastními prostředky či jakýmkoliv jiným způsobem, a těm, kteří mají v úmyslu
nabídnout a poskytnout mu pomoc, radu a přízeň. Všechna jejich jména, příjmení a
postavení – ať už jsou jakkoliv vznešená – chceme, aby byla pokládána za
postižená těmito dekrety se stejným účinkem, jako by byla jmenovitě jednotlivě
uvedena v publikovaných dekretech a je třeba na ně aplikovat se stejnou účinností
jejich články.
Na ně všechny vyhlašujeme a stanovíme výroky exkomunikace, anathema našeho
trvalého odsouzení a interdiktu, zbavujeme jakékoli důstojnosti a cti je i jejich
potomky, vyhlašujeme konfiskaci jejich jmění pro delikt urážky majestátu: o všech
těchto dalších výrocích a trestech, které jsou stanoveny kanonickým právem na
heretiky a které jsou uvedeny v našem předchozím dekretu, stanovíme, že jim
propadají všichni tito lidé ke své záhubě.
IV.
Naší apoštolskou autoritou dodáváme k tomuto našemu prohlášení, že státy,
teritoria, oblasti, města a místa, ve kterých tito lidé přechodně žili nebo která
navštěvovali, spolu s jejich statky, města, která mají katedrály a metropolitní sídla,
kláštery a jiné řeholní domy a posvátná místa, privilegovaná nebo neprivilegovaná
– všechna bez výjimky jsou postižena naším církevním interdiktem, a pokud tento
interdikt trvá, (s výjimkou případů uvedených v zákoně, ale i v takovém případě za
zavřenou branou a bez osob postižených exkomunikací a interdiktem) nemůže zde
být slavena mše svatá ani jiné bohoslužby. Nařizujeme a přikazujeme, aby lidé
postižení trestem byli všude prohlášeni veřejně za exkomunikované, neblahé,
zavržené, vypovězené, zbavené statků a neschopné je vlastnit. Všichni křesťané se
jich musí přísně stranit.
V.
Chtěli bychom dát všem ve známost zlovolné dílo o Bohu a jeho Církvi, které
Martin a jeho následovníci vytvořili bez ostychu ve své zaslepenosti. Chceme
chránit stádo před nakaženým zvířetem v obavách, aby se jeho infekce
nerozšiřovala na jeho zdravé ovce. Proto vydáváme následující příkaz jednomu
každému patriarchovi, arcibiskupovi, biskupovi, prelátům patriarchálních a
metropolitních katedrál, kolegiátních chrámů a řeholníkům všech řádů, i žebravých
– privilegovaných i neprivilegovaných – ať sídlí kdekoliv, a to s veškerou silou víry
a slibu poslušnosti a pod trestem exkomunikace, jak to požaduje provedení těchto
přítomných nařízení, aby se postarali i v jiných chámech o zveřejnění, že Martin a
jeho následovníci jsou exkomunikovaní, zavržení, odsouzení, zatvrzelí heretici
postižení interdiktem, zbavení statků a neschopní je vlastnit a tak vyjmenováni a
postiženi v těchto ustanoveních.
Budou stanoveny tři dny: vyhlašujeme kanonického varování a poskytujeme den
první výstrahy, po něm druhý, ale třetí den nařizujeme definitivní nezvratné
provedení našeho výnosu. To bude mít místo v neděli nebo o svátečním dnu, kdy se
k bohoslužbě shromažďuje velké množství věřících. Nechť je pozdvižen kříž,
zvony nechť zvoní, nechť jsou zapáleny svíce a po určitém čase zhašeny, hozeny na
zem a pošlapány. Třikrát ať se do dálky házejí kameny a případně konají další
obřady obvyklé v takových případech. Všem křesťanům nechť je přísně uloženo
prchat před těmito lidmi.
Chtěli bychom vytvořit ještě další příležitost k potírání dotyčného Martina a dalších
heretiků, o kterých jsme se zmínili, jejich jejich následovníků a stoupenců: Od
nynějška, ukládáme všem patriarchům a všem dalším prelátům na základě jejich
víry a jejich slibu poslušnosti, právě proto, že jsou pověřeni autoritou svatého
Jeronýma potírat rozkoly, aby v této aktuální krizi, tak jak jim to ukládá jejich úřad,
budovali obrannou zeď pro svůj křesťanský lid. Nesmí mlčet jako němí psi, kteří
nemohou štěkat, ale musí ustavičně křičet a pozvedat hlas v kázáních a dosáhnout,
aby proti odsouzeným článkům jmenovaných heretiků bylo hlásáno Boží slovo a
pravda katolické víry.
VI.
Všem správcům farních kostelů a představeným všech řádů, privilegovaných i
neprivilegovaných, nařizujme, aby ve stejných termínech – na základě síly své víry
a slibů poslušnosti – jakožto Pánem povolaní byli jako oblaka, z nichž padají
duchovní deště na Boží lid – aby se nebáli dát velkou publicitu odsouzením
obsaženým v těchto článcích, jak je k tomu zavazuje jejich úřad. Stojí psáno, že
dokonalá láska zahání strach. Nechť každý z vás přijme břímě této meritorní
povinnosti v dokonalé zbožnosti; osvědčte se jako důslední ve svém postavení, tak
horliví a pečliví ve slově i skutcích, aby od vaší práce s podporou Boží milosti bylo
možno očekávat žně, takže svou zbožností nejen získáte onu korunu slávy, která je
odměnou všem, kdo šíří a brání víru, ale abyste obdrželi také od nás a Svatého
stolce bezmeznou chválu, jakou si zaslouží vaše úsilí.
VII.
Navíc, protože by bylo nesnadné předat toto oznámení s jeho vyhlášeními a
nařízeními osobě Martina a ostatních exkomunikovaných z důvodu jejich mocné
stráže, je naším přáním, aby veřejné vyvěšení této buly na vratech dvou katedrál –
buď obou metropolitních nebo jedné katedrály a jedné metropolitní katedrály z
chrámů v Německu, které v těch místech provede jeden z našich pověřenců, mělo
stejně závaznou účinnost, aby bylo zřejmé, že Martin a ti další, které jsme
jmenovali, byli odsouzeni ve všech rozhodujících bodech, jakoby tato bula jim byla
osobně doručena a dána na vědomí.
VIII.
Bylo velmi obtížné předat tuto bulu na každé jednotlivé místo, kde by její
zveřejnění bylo nezbytné. Proto je naším přáním a nařízením, aby její autorizovaná
kopie s pečetí některého církevního preláta nebo jednoho z našich vyslanců a
potvrzená rukou některého veřejného notáře měla by vystupovat všude se stejnou
autoritou a účinností jako tento originál.
IX.
Není dovoleno klást žádné překážky našim snahám uvedeným v Apoštolských
konstitucích a dekretech a ani v žádném z našich citovaných vyhlášení, která
nehodláme rušit, ani vydávat protichůdné oznámení.
X.
Nikdo nesmí porušit toto ani žádné další naše rozhodnutí, spis, prohlášení, nařízení,
ustanovení, vůli, dekret případně se mu protivit. Jestli se někdo odváží něčeho
takového, nechť ví, že ho postihne hněv všemohoucího Boha a blažených apoštolů
Petra a Pavla. Tak jsme promluvili.
Dáno u Svatého Petra 3. ledna léta Páně 1521 v VIII. roce Našeho Pontifikátu.
Podle 1. italského překladu, který pořídil Piergiorgio Seveso Pramen: Messa in latino